Mutumutu

Vojtěch Žák

Nájemný básník Ve třinácti jsem stáhl z půdy psací stroj a zahájil orchestr: datel na extázi v hlavní roli. Přes námitky rodičů (kteří kvůli mě nemohli spát) jsem v sedmnácti dokončil první román. Měl 1300 stran a nedal se číst. Nepoučil jsem se. Dodnes se živím příběhy – jako žurnalista, spisovatel, řečník, trenér, kouč, všeuměl-neuměl – čím nejvíc trpí klávesnice mých notebooků. Občas mě některý kolega okřikne: „Vojto, nemůžeš psát potichu?“ Můžu. Nechcu. Nebudu. Slova mají být slyšet. www.scriptor.cz