Mutumutu

Nezávazně spočítat pojištění
Mobile menu

Nejste dost dobří? Kde se v nás berou pochybnosti a jak se jich zbavit

Čtení na 6 min
pochybnosti, proč o sobě pochybujeme

Nejste dost dobří? Kde se v nás berou pochybnosti a jak se jich zbavit

S pochybnostmi o sobě samých se potýkáme úplně všichni. Jenže postupem času mohou vyústit v neodbytného vnitřního kritika – hlas, který nám našeptává, v čem všem nejsme dost dobří. Co dělat, když vám pochybnosti začnou přerůstat přes hlavu? 

Ve společnosti nastavené na maximální výkon, kde je často měřítkem úspěchu výše vzdělání, sociální status nebo raketový postup po kariérním žebříčku, není pro selhání nebo slabost místo. Své úspěchy s naprostou samozřejmostí zveřejňujeme, přibarvujeme a ujišťujeme se o nich prostřednictvím lajků a obdivných komentářů na sítích. Naopak přiznat, že se nám něco nepovedlo, je čím dál obtížnější.

Spokojenost vychází zevnitř

Pochybnosti o sobě samých často vycházejí zevnitř. I proto máme zpravidla tendence dodávat si sebevědomí uměle, třeba prostřednictvím drahých nebo značkových věcí, honbou za společenským postavením nebo za perfektním vzhledem. „Venku“ přitom spokojenost hledáme marně, píše v knize Syndrom velkého vlka norský antropolog Thomas Hylland Eriksen. Ve chvíli, kdy se pilíř, od kterého odvozujeme svou vnitřní hodnotu, zhroutí (přijdeme o práci, postavení, změní se nám vzhled, rozpadne vztah), velmi obtížně hledáme vlastní kvality uvnitř. 

Teď během lockdownu je příležitostí pochybovat o sobě víc než dost – v napjaté domácí atmosféře selháváme jako rodiče, při distanční výuce jsme ztratili iluze o svých pedagogických schopnostech, o partnerských kvalitách ani nemluvě. Lidé, kteří žijí sami, se potýkají s pocity osamělosti nebo si vyčítají, že se jim nedaří najít partnera. Když se k tomu přidají obavy z ponížení nebo neúspěchu, pochybnosti i frustrace nás snadno přemůžou. 

Před zacyklením se v negativních myšlenkách varují i terapeuti z portálu Terap.io. „Jakmile si dostatečně často opakujeme negativní myšlenku o sobě, stane se z ní zakořeněné přesvědčení. Přestaneme nad ním přemýšlet, přestaneme se snažit s ním bojovat.“ Už nedokážeme situaci nahlédnout objektivně, překáží nám „bublina v hlavě“. Máme už předem hotovou představu o negativním výsledku. I banální události si bereme osobně a stále více se utvrzujeme v tom, co všechno nezvládneme. Postupně si o sobě vytvoříme obraz, který nemusí mít vůbec nic společného s tím, jak nás vnímají ostatní.

Oškliví, tlustí a neschopní

„No ty vypadáš, ani se nevejdeš do kalhot! A ta pleť, jak puberťák. V práci ti to taky moc nejde, viď? Stejně jen sedíš za počítačem a na nějakou zajímavou kariéru můžeš zapomenout. Takhle si rozhodně nikoho nenajdeš.“ Řekli byste tohle své nejlepší kamarádce nebo kamarádovi? Asi ne, že? A sami sobě? 

Ke zdravé sebeúctě vede mimo jiné i zvědomění toho, jak sami o sobě uvažujeme, jak přemýšlíme o svém těle i svých povahových kvalitách. Je dobré si uvědomit, že nejpřísnější kritik se na nás dívá ze zrcadla. Nikdo nás totiž nikdy neřeší tak intenzivně jako my sami. Možná to tak nevypadá, ale každý se zabývá sám sebou mnohem víc než ostatními. Takže to, z čeho máme komplexy nebo za co se stydíme, okolí mnohdy ani nezaregistruje. 

 

 

 

Nechytit se do sítě

Za normálních okolností mohou být skvělým zdrojem zábavy a inspirace. Ve chvíli, kdy bojujete s pochybnostmi, vám však sledování „dokonalých“ životů ostatních, jejich zážitků a dojemných chvil s blízkými prokáže spíš medvědí službu. Řeč je o sociálních sítích. Srovnávání se s jinými lidmi je jedním z hnacích motorů pochybností a Instagram i Facebook jsou pro něj doslova živnou půdou. 

Negativní vliv sítí na sebevědomí dětí i dospělých potvrzuje řada studií. Srovnání s někým, kdo je na tom hůř než vy, vám v moři filtrů a pečlivě vybraných, často inscenovaných záběrů zcela vytržených z kontextu běžného života na sítích nehrozí. Spíš naopak. Podle domácích i zahraničních výzkumů je doba strávená na sítích přímo úměrná nárůstu pocitů úzkosti, depresí a negativního sebehodnocení. A během lockdownů, kdy jsme na obrazovky odkázáni víc než kdy jindy, to platí dvojnásob. 

Jak pochybnosti přemoci

Jak z toho ven? Můžete začít tím, že se pokusíte uvědomit si jedinečnou hodnotu svého života. Zkuste si sepsat seznam toho, co na sobě máte rádi, na co jste pyšní, včetně činností a úkolů, které vám přinášejí radost a nejsou nutně zaměřené na výkon nebo výsledek. Rádi čtete nebo milujete procházky bez cíle zimní krajinou? Výborně. Radost z obyčejných věcí je efektivním protipólem pochybností. Nebo spojte příjemné s užitečným: vyrazte do práce na kole, jděte si zaběhat, udělejte něco pro své zdraví, ale bez zbytečného stresu a tlaku.  

Mnoho lidí si taky na konci dne nebo týdne shrne, za co jsou vděční. Vědomí, že jste zdraví, máte fungující rodinu, nebo se naopak o sebe zvládáte postarat jako single, je signálem, že žijete dobrý a naplněný život. Nebo se o to alespoň snažíte a to je samo o sobě víc než dost. 

Všimli jste si někdy, jak se chováme k malým dětem? Oceňujeme je hlavně za snahu, i když výsledek jejich úsilí často vůbec neodpovídá představám. Co takový přístup aplikovat i na sebe? Přehnaná očekávání jsou zabijákem spokojenosti. Zkuste se vzdát nereálných ambicí a stanovte si malé, snadno dosažitelné cíle. Pochvalte se. Buďte k sobě laskaví. Zdravou sebeúctu lze vybudovat, krůček po krůčku. A kde je vůle, je i cesta.


V Mutumutu víme, že je duševní zdraví stejně důležité jako to fyzické. Proto spolupracujeme s online portálem Terap.io, který nabízí služby zkušených psychoterapeutů. Naši klienti u nich mají úvodní 50minutové sezení zdarma. A víte, že pojišťujeme i pro případ, že přijdete o příjmy kvůli psychické nemoci, jako je například syndrom vyhoření?