Mutumutu

Nezávazně spočítat pojištění
Mobile menu

„K maratonu jsem se nechal hecnout,“ říká bosoběžec

Čtení na 6 min

„K maratonu jsem se nechal hecnout,“ říká bosoběžec

 „Já jsem tak trochu magor,“ krčí rameny Tomáš Zahálka (41), když se potkáváme na pražském Hlavním nádraží a on vystoupí z vlaku bos a v kiltu. Takhle ho můžete potkat na běžeckých závodech napříč republikou. Programátor, který začal s běháním z hecu v 35 letech, se příští rok chystá na 100 mil v Alpách. Jeho tajemství? „Prostě vás to musí bavit.“

Jak vás napadlo, že budete běhat bosky?

Já jsem nejdřív chodil bos, protože mě bolely nohy z bot. No a pak mě kamarád Petr Daubner hecl na výletě s tím, že deset kilometrů uběhne úplně každý. Na to neskákejte… Tak jsem se přihlásil na Běchovice 2013, a když jsem to zaběhl pod hodinu, byl to docela šok.

A ten kilt? K tomu jste se dostal jak?

Ten jsem nosil už dřív. Záviděl jsem holkám, že můžou nosit sukně, že jsou pohodlné. Tak jsem ukecal sestru, aby mi ušila kilt. A teď je spolu vyrábíme. Máme takovou malou firmu.

Začal jsem chodit bos, protože mě bolely nohy z bot.

Ten první běh vás tedy chytil…

Postupně jsem přidával závody. Dalších deset kilometrů, zimní běh na Blaník, to je sedmnáct kilometrů, potom půlmaraton a pak, za nějakých sedm osm měsíců, celý. To jsem měl naběhaných sotva 300 kilometrů. Většina lidí má před prvním maratonem v nohou mnohokrát víc. Třeba 200 kilometrů za měsíc. To mě zase hecli. Týden předtím jsem si zkusil uběhnout ze Záboří do Pardubic, což je 40 kilometrů. To jsem přežil, tak jsem se přihlásil na charitativní maraton Světlo pro svět.

Záviděl jsem holkám, že můžou nosit sukně, že jsou pohodlné.

Za kolik jste ho uběhl?

Můj finální čas byl 4 hodiny a deset minut. Ještě v osmdesátých letech se říkalo, že kdo poběží nad 4 hodiny, měl by potrénovat nebo účast na maratonu zvážit. Dnešní hobby běžci ale běhají průměrně tak od 3 do 5 hodin. Já jsem se od té moc nezlepšil, můj nejlepší čas 3:41 je z roku 2017. Od té doby jsem už nezrychlil, ale zkusil jsem třeba sedm maratonů za sebou. To je závod MUM, moravský ultramaraton. Běží se to každý den od neděle do soboty.

Takže vaším cílem není zvítězit, ale zúčastnit se?

Být nejrychlejší se mi nepovede. Řada lidí říká, že kdybych víc trénoval a v botách, tak bych se zlepšil. Trochu by se to asi ještě dalo…

Nemáte oproti obutým běžcům handicap?

Paradoxně po silnici mám nejrychlejší časy bos.

Proč teda neběhají bosi všichni?

Já jsem měl už nachozeno. Když byste jen tak zahodila boty a začala běhat bosá, asi by to ty nohy odnesly. Musíte je na to nejdřív připravit. V tom jsem měl kliku. V botách taky našlapujete na patu a naboso to tolik nejde. Musíte si zvyknout. Ale v terénu, když se běhá přes kameny třeba, tak si beru boty. U těch sedmi maratonů jsem dal za sebou bosky jen dva a na třetí už jsem se obul, protože ta kůže se nestihne zregenerovat. Boty si beru i při závodech nad 50 kilometrů.

Jak na vás lidi reagují, když vás potkají na startu závodu v kiltu a bosého?

Na začátku si asi říkali, co to má být za cvoka. Pak když už mě znají, tak nic. Dneska se spíš diví, když mám na sobě něco jiného.

Běháte bos i v zimě?

Jak kdy. Třeba ten Zimní běh na Blaník se dá. To jsou tak dvě hodiny, a když je kolem nuly a sem tam sníh, to nevadí. Horší je takový ten posyp na silnici.

Na co se chystáte teď?

Příští rok jsem se přihlásil, řekněme neuváženě, na 100mílový závod ve švýcarských Alpách. Ale to se dá. Letos a loni jsem tam absolvoval 113 kilometrů. Doběhl jsem dvě minuty před limitem 32 hodin a byl jsem asi druhý od konce. Teď tam vymysleli trasu 100 mil, tedy asi 160 kilometrů, s převýšením 12 kilometrů. To je, jako byste vylezla 12krát na Lysou horu. Tady si moc šancí nedávám, ale doufám, že to zvládnu. Zatím jsem vzdal jenom dva závody. Oba na sto kilometrů.

Příští rok jsem se přihlásil na 100mílový závod ve švýcarských Alpách.

Běžíte 30 hodin v kuse?

No, je to extrém, lidi mají třeba i halucinace. S tím já problém nemám, jenom na mě přesně po 29 hodinách padla strašná únava. Ale už to bylo podruhé, věděl jsem, že to přijde, takže jsem byl připraven. Za deset minut to přešlo a pak už to bylo zase dobré.

To zní jako forma mučení…

To asi záleží na úhlu pohledu. Třeba Beskydskou sedmičku, což je skoro stokilometrový závod, popisovali někteří účastníci jako sadomasochistický zážitek. Mně to přišlo jako trochu delší výlet. Běžím a říkám si, že za těch dvacet dva hodin to nějak stihnu. Posledních 700 metrů jsem se fakt rozběhl. Překvapilo mě, že to zas tak nebolelo. Trochu blbé je, když se začíná v noci, to začnu opravdu fungovat, až když se rozední.

Máte nějakou radu pro lidi, kteří by se taky chtěli rozběhnout?

Aby je to bavilo. Není potřeba to brát tak vážně a hrotit to. Když už nemůžete, tak to prostě vzdáte. Já jsem do svých 35 let uběhl tak maximálně 300 metrů, a když jsem viděl třeba ve filmu, že někdo běží pět kilometrů, říkal jsem si, že je to blázen. Ale pak mi vlastně ani těch deset kilometrů, ani maraton nepřišly tak těžké. U závodů delších než maraton je to pak hlavně v hlavě, nějak to dojít se dá vždycky.

Mutumutu máme rádi pohyb a zdravý životní styl, ať už běháte bosky, v teniskách nebo v sukni. Za radost ze sportu vás odměníme vrácením 20 % z ceny pojištění. Dalších 5 % získáte za to, že nekouříte a 5 % za to, že chodíte na pravidelné lékařské prohlídky.