Mutumutu

Nezávazně spočítat pojištění
Mobile menu

Střídání letního a standardního času zvoní hrana

Čtení na 6 min

Střídání letního a standardního času zvoní hrana

Existuje jen málo dnů, které nesnáší většina obyvatel Evropské unie. A nemáme na mysli pondělky. Řeč je o těch nešťastných datech, kdy si každý z nás musí posunout hodinovou ručičku o hodinu dozadu, či dopředu. Pro ty, kteří nemají rádi střídání standardního času a letního, přichází dobrá zpráva. Příští rok s největší pravděpodobností hrátky s časem skončí! Co to znamená pro naše zdraví?

Během letošního léta uspořádala Evropská komise, výkonný orgán EU, veřejnou rozpravu na téma střídání letního a standardního času. Výsledky nebyly ani zdaleka překvapující. Pokuste se najít ve svém okolí jedince, který si posuny času na konci března a října užívá. Budete to mít těžké. Ze 4,6 milionu respondentů se drtivých 84 % lidí vyjádřilo pro zrušení. K největším lobbistům za vymýcení hýbání s hodinovou ručičkou patří Polsko, Finsko, Španělsko a Litva. V každé ze zmíněných zemí by více než 90 % respondentů nekompromisně zrušilo letní čas. Za jeho zachování se postavilo pouze Řecko a Kypr, kde takto hlasovalo více než 50 % lidí. Ostatní země EU se pohybují s odpověďmi okolo zmíněného průměru – včetně České republiky.

Válečné šetření

Kde se vůbec změna času vzala? Za hlavního popularizátora změny času lze označit rakousko-uherskou monarchii. Vše začalo 30. dubna 1916, kdy se hodinová ručička posunula dopředu o jednu hodinu. A proč? Dlouhá a krvavá válka vyždímala státní kasy všech zúčastněných států. Posunutím se zkrátila noc, a tím zároveň snížila spotřeba energie pro osvětlování. K úplnému zakotvení změny u nás došlo v roce 1979, přičemž režim v celé EU se sjednotil až v roce 1996. Česká republika a další nečlenské státy se mu tehdy přizpůsobily.

Čas odměřovala voda

I prastaré civilizace se snažily o jakési ukotvení času tak, aby se jím mohl řídit každý. Bez řádu by totiž panoval chaos. Otroci by nevěděli, kdy přijde budíček, a vysoce postavení by zase chodili pozdě na dostaveníčka. Proto měli například ve starověkém Řecku a Římě takzvané vodní hodiny. Šlo o nádoby s dírkou vespod, ze které vytékala postupně voda. V podstatě to byly přesýpací hodiny s vodou.

Střídání ničitelem přirozenosti

Tehdy se však „čas“ přirozeně přizpůsoboval dennímu světlu. Dnes je to trochu jinak. I přes to, že člověk je stále vlastně jen zvíře, které by ve své přirozenosti mělo reagovat na řád světla a tmy. Současný pracovní režim, který si společnost zvolila pro fungování, biologické instinkty potlačuje. A střídání letního a standardního času tento problém jen umocňuje. Takový mix se zákonitě musí odrazit na zdraví člověka. Psychickém i fyzickém.

Od deprivace až k autonehodě

Zásadní komplikací je spánková deprivace. Posunutí hodin velkou měrou ovlivňuje režim, na který si tělo zvyklo. Jakmile dojde ke změně, musí se návyk budovat opět od začátku. I když se zdá, že se druhý den holt půjde spát dřív, aby se dostalo vše do normy, není tomu tak. Nové nastavení způsobí narušení správného průběhu spánku na delší dobu. Jen si vzpomeňte, jak vás vaše podvědomí probudí v první den dovolené v době vstávání do práce. Stejně tak to dělá i při změně času.

Se spánkovou deprivací se pak pojí celodenní únava, zpomalené reflexy a podrážděnost. Únava způsobuje menší efektivitu nejenom na poli práce. Největší nebezpečí nastává ve spojení s řízením. Kanadská studie z roku 1996 potvrdila, že těsně po změně na letní čas se zvýšil počet dopravních nehod.

Na druhou stranu těsně po změně na standardní čas v říjnu, kdy lidé získávají hodinu spánku k dobru, se nehodovost snížila. „Shromážděná data nám ukázala, že i drobná změna v množství spánku má zásadní vliv na každodenní aktivity. Hodinová ztráta spánku pak může stát za zvýšením počtu nehod na silnicích,“ komentuje doktor Stanley Coren z univerzity v Britské Kolumbii výsledky svého týmu. Mezi hlavní příčiny takových nehod patří mikrospánek a snížená reakční doba na neočekávané situace na vozovce.

Sezónní deprese

Spánek má vliv i na psychické zdraví. Se změnou času se v rámci psychických poruch nejčastěji setkáme se sezónní afektivní poruchou. Zjednodušeně řečeno jde o depresivní stavy, které mají tendenci se vracet v konkrétním ročním období. Podle současných dat trpí poruchou 1,6 miliardy lidí po celém světě. Nelze samozřejmě všechnu vinu shazovat na změnu času, avšak jisté spojitosti se dopátrali dánští vědci z univerzit v Kopenhagenu.

Standardní (nesprávně zimní) čas v roce 2018 nastane v noci 28. října. Hodiny se posunou ze 3:00 na 2:00.

 

Mezinárodní tým analyzoval záznamy z dánských nemocnic z let 1995 až 2012. Soustředili se především na výsek diagnóz depresí, který čítal 185 419 jednotlivých případů. Po podrobné analýze došli k tomu, že největší nárůst nastává s příchodem zimy, přičemž nejkrizovějším měsícem je listopad. Tedy měsíc, který následuje po změně času. Zaznamenali nárůst počtu depresí o 8 % oproti jiným měsícům. Podle nich za to může hlavně tma, které je v životě kvůli změně času víc než předtím. „Z ranního světla mezi sedmou a osmou pravděpodobně téměř netěžíme, protože mnoho z nás je ve sprše, jí snídani a jede do práce a školy. Když se odpoledne vrátíme domů a zbyde nám nějaký volný čas, už se dávno stmívá,“ dodává spoluautor studie Søren D. Østergaard. Změna času tak nemusí mít na svědomí pouze únavu, ale možná stojí i za postupným celkovým nárůstem psychických onemocnění.

Psychické nemoci hrozí lidem i z mnoha jiných důvodů, než je posun času. Třeba vyhoření stojí za mnoha pracovními neschopnostmi. Mutumutu vás na ně pojistí.

Příští rok naposledy?

Původní dobrý záměr změny na letní čas již dávno nepřináší žádné benefity. Spotřeba energie se v zemích oproti průměru po posunutí ručičky nijak nemění.  Naopak lze jen těžko hledat dlouhodobá pozitiva udržování střídání času. A právě proto se Evropská unie odhodlala k celkem zásadnímu kroku. Avšak i když většina obyvatel EU se jasně vyjádřila, rozhodnutí leží v rukou zákonodárců. Většina z nich v čele s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem stojí za zrušením. Pokud by tedy vše vyšlo podle plánů, povinně by se naposledy ručička posunula 31. března 2019. Pak už by bylo na jednotlivých členských státech, zdali se budou nadále změnami trýznit, nebo se jich nadobro zbaví.